Necháme se zavést do Olešnice, do poslední modrotiskové dílny u nás, kde nám předvedou ruční tisk lněného plátna. Vzory se vlastně ručně obtiskávají deskou - formou - namočenou do tiskařského popu, který odpuzuje barvu. Plátno následně obarvují v indigu - tmavomodrém barvivu, jež se používalo i na barvení původních jeans. Každá rodina vytvářela vlastní vzory a uchovávala je po řadu generací. Páni kluci mohou žasnout nad zařízením, ženy nad výrobky, prodávané v obchůdku a všichni se sejdou na občerstvení v kavárničce.

Větrný mlýn Kořenec, větrný mlýn se šesti perutěmi postavil v roce 1866 Jakub Veselý, poslední obilí se v něm semlelo v roce 1949. Větrný mlýn Rudice, nynější muzeum, má perutě čtyři a naposledy mlel v roce 1945. Nejen vítr poháněl stroje ve mlýnech, byla to hlavně samozřelmě voda. V Olešnici si prohlédneme Hlouškův mlýn, přestože z mlýnského kola je již jen torzo, stojí za to se podívat, jak byla voda k mlýnu vedena a odkud dopadala na lopatky kola. V Býkovicích, na Porčově mlýně můžete vidět provoz a zařízení mlýna i dnes, je plně funkční a peče se tu i chléb.